Chebský hrad
Císař Friedrich I. Barbarossa vytvořil z Chebu opěrný bod své mocenské politiky proti českému knížectví, zmítanému tehdy vnitřními rozbroji. Podařilo se mu vytvořit a oddělit od českého knížectví markrabství moravské a pražského biskupa, kterým byl tehdy Jindřich Břetislav, jmenoval r. 1187 samostatným říšským knížetem. Jindřich Břetislav po císařově nerytířské smrti na křížové výpravě v r. 1190 pokračoval ve své špatné politice, díky které se nakonec stal na čtyři roky také českým knížetem. V roce 1192 vykonával na chebském hradě část své desetiměsíční dvorské služby u císaře Jindřicha VI., protože jako ručitel dočasně vládnoucího Přemysla Otakara nebyl schopen splácet dluh 6000 hřiven stříbra. Ironií osudu zemřel tento denunciant a patolízal, špatný biskup a kníže, předchůdce Přemysla Otakara I., právě zde na útěku pod ochranu císaře dne 15. června 1197.
V roce 1206 se na chebském hradě sešel Přemysl Otakar I. s Filipem Švábským a domluvili spolu sňatek svých dětí Václava a Kunhuty, jež měla dostat Cheb věnem.
Další císař, Friedrich II. Sicilský, pokračoval ve výstavbě hradu a v nové dvojité kapli vydal 1213 zlatou bulu, jíž upravil vztah Říše a papežské kurie.
Přemysl Otakar II. se dočkal pádu štaufské dynastie a na základě plné moci od Richarda Cornwallského obsadil počátkem roku 1266 Chebsko a připojil toto kdysi slovanské území na deset let k českému státu. Do Chebu, postiženého 15. května 1270 ničivým požárem, povolal řád křižovníků s červenou hvězdou a svěřil jim špitál u sv. Bartoloměje.
Přemyslův vítězný protivník Rudolf Habsburský pobýval na falci v lednu 1285, kdy v nově vybudovaném a právě vysvěceném františkánském kostele provdal svou dceru Gutu za mladého českého krále Václava II. S ním se zde setkal ještě roku 1289, přičemž mu dal v léno Míšeň a potvrdil mu úřad dvorního šenkýře, spojený s kurfiřtským hlasem. Jako věno manželky Guty pak spravoval Václav II. Cheb v letech 1291 - 1305. Cheb si natolik oblíbil, že nechal na levobřežní skále nad Ohří postavit druhý hrad, zvaný po něm Wenzelsburg nebo také Winselburg.
Přestože po Václavově smrti připadlo město opět říši, udržovali Chebští s českými zeměmi dobré vztahy a měli zájem na urovnání poměrů v království po vymření Přemyslovců, o čemž svědčí účast chebského měšťana Kornpuhela v českém poselstvu, které žádalo roku 1310 císaře Jindřicha VII., aby zabezpečil vládu v Čechách sňatkem svého syna Jana s Eliškou Přemyslovnou. Jako český král a říšský kurfiřt získal Jan Lucemburský Chebsko do dědičné zástavy v roce 1322 od Ludvíka Bavora za pomoc v boji o císařský trůn. Král Ludvík potvrdil chebská privilegia při své návštěvě Chebu 1. dubna 1318. Markéta, dcera krále Jana uzavřela 12. dubna 1321 v Chebu svatební smlouvu s dolnobavorským knížetem Jindřichem. Pomoc a ochranu českého krále potřebovali Chebští v dvěstě let trvajících sporech s potomky štaufských ministeriálů, kteří ohrožovali obchodní cesty a představovali pro bohatnoucí město politickou a hospodářskou konkurenci. Chebští tehdy buď získali koupí, nebo dobyli vojensky přes třicet hradů a tvrzí v okruhu padesáti kilometrů od města.
Velké pomoci se dostalo Chebu od císaře Karla IV., který mu v roce 1349 převedl z Norimberka právo razit mince náhradou za přenesení staré chebské mincovny, razící chebské feniky již od roku 1165, do Kutné Hory v roce 1300 v rámci peněžní reformy Václava II. Nová mincovna však již nebyla na hradě, ale za dnešní radnicí blízko náměstí. Zlatou bulou z roku 1355 zbavil Chebské povinnosti platit clo a mýto v celé říši. Císař Karel zavítal na chebský hrad celkem šestkrát, a to v letech 1348, 1358, 1370, 1372,
Václav IV. pobýval na chebském hradě v letech 1376, 1386,
Václavův bratr Zikmund se osobně zúčastnil v Chebu jednání s husitskou delegací 26. května 1431. potom zde pobýval ještě v letech
Posledním panovníkem, který pobýval na chebském hradě, byl Jiřík z Poděbrad. Při první návštěvě města v dubnu 1459 zasnoubil svou dceru Zdenu s vévodou Albrechtem Saským a syna Hynka s Kateřinou, dcerou Viléma Saského. Důležitá mírová jednání zde vedl ještě v letech
Jako občasné sídlo evropských panovníků přestal chebský hrad sloužit. Naposledy se stal dějištěm významné politické události 25. února 1634, kdy byli při večeři v "Kuchelhausu" povražděni Valdštejnovi věrní důstojníci Illow, Kinský, Trčka a Neumann.
zdroj: www.chebskyhrad.cz